Pojďme si nejprve o pokožce říct fakta. Kůže je největším orgánem lidského těla. Z celkové hmotnosti člověka tvoří v průměru 5-10%, povrchem zaujímá téměř 2m2. Kůže není stejná všude na těle – někde je hrubší, jinde velmi tenká, někde více ochlupená, jinde zcela bez chloupků, někde z ní vyrůstají nehty, jinde vlasy, někde se potí víc a jinde méně, někde cítíme každý dotek a jinde ne… Neplní jen funkci „obalu“ organismu, je tím prvním, co nás na jednu stranu chrání před vnějším okolím, na druhou stranu je tím, co nás s ním spojuje.

KDYŽ SE KŮŽE „NADŘE“

Pokožka se pravidelně a zcela přirozeně obnovuje. Hlouběji v ní se každou vteřinou rodí nové kožní buňky. Ty odrůstají postupně k povrchu, mění svůj tvar a přizpůsobují se roli prvních ochránců. Poté, co svoji misi splní, se bezbolestně a zcela neznatelně z kůže odloučí. Na své místo tak pustí mladší generaci – a tak pořád dokola. Celý proces trvá obvykle 4 týdny.

Kůže je zvyklá na přirozený pohyb, přizpůsobuje se aktuálním potřebám, tlaku, tahu i zvýšené námaze. Přesto na to sama někdy nestačí. Při aktivním a opakovaném pohybu, kdy dochází ke tření kůže o kůži či o oděv, navíc při zvýšeném prokrvení a pocení, může docházet ke tvorbě mikrotraumat, zarudnutí, opruzení. Tyto neduhy nám pak signalizuje svěděním, pálením, pícháním a pocity místní bolesti.

Takové pocity samozřejmě nejsou žádoucí, limitují nás v dalším pokračování a znepříjemňují požitek z dobrého výkonu. Prostě nám kazí radost z pohybu.